HISTORIE CIVAV
O původu čivavy existuje mnoho více či méně neuvěřitelných teorií. Je možné setkat se i s takovými názory, při kterých se rozumnému člověku tají dech. Například podle jedné verze je čivava křížencem psa s psounem a podle jiné verze dokonce psa a veverky, po které údajně zdědila dlouhé drápky. Další teorie předpokládá asijský původ čivavy. Poukazuje se při tom na fakt, že před otevřením Panamského průplavu přicházeli do Mexika (dnes uznávané země původu čivavy) Číňané a přiváželi si s sebou své trpasličí psy, kteří se pak patrně křížili s domorodými psy. Většina kynologů se však dnes shoduje na tom, že čivava má své kořeny prvního výskytu v Mexiku. Její předkem byl pravděpodobně "Techichi", malý pes mexických Toltéků a Mayů. Ve vykopávkách v toltéckých sídlištích a ve starém mayském městě Chichen Itza na poloostrově Yukatán byly nalezeny různé rytiny a kamenné sošky malých psů se vztyčenými ušima. Další domněnkou byli Aztéci, kteří prý tyto trpaslíky s oblibou chovali. Čivavu, jak jí známe dnes, se podařilo vyšlechtit na přelomu století Američanům, kteří také vytvořili první standart a zaregistrovali první psy do plemenných knih. Z USA putovala čivava zpět do Mexika, ale také do Anglie, kde byl slibně rozvíjející se chov přerušen válkou. Dodnes se však mluví, že uznaná země pro původ čivav je Mexiko.